Příslovečné určení: Malý slovní druh s velkým vlivem

Co je příslovečné určení?

V naší mateřštině používáme výraz příslovečné určení, který nám usnadňuje chápat, jak věta funguje a jak spolu slova souvisí. Příslovečné určení vlastně upřesňuje význam sloves, přídavných jmen, příslovcí nebo dokonce celých částí vět tím, že popisuje různé okolnosti a vlastnosti.

Když ho chceme ve větě najít, můžeme se ptát různými otázkami jako třeba kde se něco děje, kam něco směřuje, kdy se to stalo nebo proč se to děje. Někdy na to potřebujeme i celou vedlejší větu. Podle toho, co přesně vyjadřuje, rozlišujeme třeba příslovečné určení místa, času, způsobu nebo třeba účelu.

Dávejte si ale pozor - příslovečné určení není to samé jako příslovce. Příslovečné určení je role, kterou slovo hraje ve větě, zatímco příslovce je druh slova. I když příslovce často slouží jako příslovečné určení, může mít i jiné funkce při spojení s dalšími slovy.

Typy příslovečného určení

Když mluvíme nebo píšeme česky, používáme různá příslovečná určení, která nám pomáhají lépe popsat, co se vlastně děje. Nejběžněji se setkáváme s příslovečným určením místa - to nám říká, kde se něco stalo, kam někdo šel nebo kudy procházel. Stejně důležité je i příslovečné určení času, díky kterému víme, kdy se něco odehrálo, jak dlouho to trvalo nebo v jakém časovém úseku se to stalo. No a pak tu máme příslovečné určení způsobu, které nám prozrazuje, jak přesně se něco událo nebo jakým způsobem to někdo udělal.

Funkce v větě

Příslovečné určení hraje v českých větách významnou roli. Vyjadřuje různé okolnosti děje a pomáhá nám lépe pochopit, co se vlastně odehrává. Když se zeptáme třeba: Kdy se to stalo? Jak dlouho to trvalo? Kde se to odehrálo? Kam směřujeme? Odkud přicházíme? Proč se to děje? Za jakým účelem to děláme? Jakým způsobem to probíhá? Za jakých podmínek? - dostaneme přesnější představu o celé situaci.

Podle toho, jakou okolnost děje popisují, rozlišujeme několik typů příslovečného určení. Nejběžněji se setkáváme s určením času, místa a způsobu. V češtině ale používáme i další druhy, třeba určení příčiny, účelu nebo podmínky.

Je důležité nezaměňovat příslovečné určení s příslovcem. Příslovečné určení funguje jako větný člen a rozvíjí slovesa, přídavná jména nebo příslovce. Naproti tomu příslovce je samostatný slovní druh, který popisuje okolnosti děje, vlastnosti nebo znaky.

Příslovečné určení nám umožňuje vnímat děj v jeho komplexnosti, v jeho provázanosti s okolnostmi, a tím ho i lépe chápat.

Hana Benešová

Vyjadřování příslovečného určení

Příslovečné určení nám pomáhá lépe popsat, jak se něco děje nebo stalo. Díky němu víme třeba kde, kdy nebo jakým způsobem se situace odehrála. Je to vlastně takový pomocník, který dává našim větám šťávu a konkrétní význam.

Můžeme ho vyjádřit několika způsoby. Třeba když řekneme Petr utíkal rychle, použijeme příslovce. Nebo když někdo jde nakoupit, máme tam infinitiv. Běžně se setkáváme i s předložkovými spojeními jako přijdu za hodinu. No a často vytvoříme i celou vedlejší větu - například Jakmile dorazil domů, pustil se do vaření.

Je fajn vědět, že příslovečné určení není to samé jako předmět nebo doplněk. Když ho správně používáme, naše vyprávění je mnohem živější a čtenář si lépe představí, co chceme říct. Proto je dobré se naučit s ním pracovat - text pak působí přirozeně a čtivě.

Spojování s řídícím slovem

Když se v češtině snažíme propojit dvě věty, často používáme podřadicí spojky. Ty nám pomáhají ukázat, jak spolu věty souvisí. Mezi různými druhy vedlejších vět je právě příslovečné určení obzvlášť důležité, protože nám říká více o tom, co se ve větě hlavní děje.

Příslovečné určení	Příklad	Vysvětlení
místa	Jdu domů.	Určuje, kam se pohybuje děj.
času	Přišel včera.	Určuje, kdy se děj odehrává.
způsobu	Mluvil hlasitě.	Určuje, jakým způsobem se děj odehrává.

Příslovečné určení je vlastně docela praktická věc. Podle toho, co potřebujeme vyjádřit, ho můžeme rozdělit na několik typů. Nejběžněji se setkáme s příslovečným určením času, místa, způsobu, příčiny, účelu a přípustky. Každý z těchto typů má svoje specifické spojky a slova, se kterými se pojí.

Příslovečné určení a větný člen

Když se bavíme o příslovečném určení v české větě, jde vlastně o docela zajímavou věc. Je to takový pomocník, který nám říká víc o tom, co se ve větě děje - třeba kde, kdy nebo jak se něco odehrává. Můžeme se na něj zeptat různými otázkami jako kde?, kam?, kdy? nebo třeba proč?.

V češtině máme několik typů příslovečného určení. Třeba když řekneme Běžel do parku, víme kde. Nebo Vstává za rozbřesku nám říká kdy. Zpívá nádherně zase popisuje jak, Strašně se těší ukazuje míru a Kvůli dešti zůstal doma vysvětluje proč. Když jde někdo Na procházku do přírody, víme za jakým účelem.

Spousta lidí si plete příslovečné určení s příslovci, ale to není totéž. Příslovce je druh slova, zatímco příslovečné určení má ve větě zvláštní úlohu. Někdy může být příslovce součástí příslovečného určení, jako třeba ve větě Odešel včera, kde včera je obojí. Ale když řekneme Přišel pozdě domů, tak pozdě a domů jsou příslovečná určení, i když domů není příslovce.

Příklady a praktické využití

Příslovečná určení jsou vlastně všude kolem nás, i když si to málokdy uvědomujeme. Díky nim jsou naše věty živější a konkrétnější. Vezměme si třeba jednoduchou větu: Adam četl knihu. Když k ní přidáme detail: Adam četl knihu s napětím, hned je to něco jiného, že? Takhle aspoň víme, jak se do toho čtení vlastně ponořil.

A co teprve když chceme říct, kde se něco děje? Když řekneme jen Děti si hrály, tak si každý může myslet svoje. Ale Děti si hrály na hřišti - to už je jasná zpráva, hned víme, kam je rodiče pustili.

Tyhle šikovné větné doplňky se hodí prakticky všude. Spisovatelé je používají, aby jejich příběhy byly poutavější. Novináři díky nim píšou články, kterým každý rozumí. A my ostatní? My je potřebujeme, abychom mohli říct přesně to, co chceme, a navíc to znělo zajímavě.