Rozkaz, prosba, či přání? Síla imperativu v češtině.

Definice imperativu

Imperativ, česky rozkazovací způsob, je jednou ze tří gramatických kategorií slovesa, které vyjadřují vztah mluvčího k ději. Zatímco indikativ konstatuje děj jako fakt a kondicionál ho podmiňuje, imperativ vyjadřuje mluvčího vůli, aby se děj uskutečnil. Může se jednat o příkaz, prosbu, radu, výzvu, instrukci nebo zákaz, a to v různé míře naléhavosti. Imperativ se tvoří odlišně pro různé slovesné třídy a osoby. V češtině se používá především pro 2. osobu singuláru a plurálu, tedy když oslovujeme tykáním "piš", "dělejte" nebo vykáním "pište", "dělejte". Méně často se setkáváme s 1. osobou plurálu, tzv. "inkluziv", která vyjadřuje výzvu k společnému konání, např. "pojďme", "udělejme". Imperativ pro 1. a 3. osobu singuláru a 3. osobu plurálu se v běžné řeči nepoužívá, nahrazuje se opisnými konstrukcemi s modálními verby "ať", "nech" nebo infinitivem.

Tvary imperativu

V českém jazyce rozlišujeme u sloves imperativ, tedy rozkazovací způsob, který vyjadřuje výzvu, prosbu nebo příkaz. Tvary imperativu se tvoří od přítomého kmene slovesa. Pro 2. osobu jednotného čísla se používá koncovka -i/-ej (např. dělej, piš), pro 2. osobu množného čísla koncovka -te/-ete (např. dělejte, pište). Pro 1. osobu množného čísla se používá opisné vyjádření s "pojďme" (např. pojďme dělat, pojďme psát). U některých sloves se v 2. osobě jednotného čísla imperativu objevuje -Ø (např. jez, ber). Tvary imperativu se řadí mezi gramatické kategorie slovesa, které vyjadřují různé mluvnické významy. Mezi další gramatické kategorie slovesa patří osoba, číslo, čas, způsob, vid a rod.

Imperativ, tato výzva k akci, je jako plamen svíčky v temnotě - láká nás, abychom se přiblížili, zahřáli se a nechali se vést jeho světlem.

Radomír Novotný

Význam a použití

Imperativ, neboli rozkazovací způsob, je v českém jazyce jednou ze tří gramatických kategorií slovesa, která vyjadřuje mluvčího postoj k ději. Používáme ho k vyjádření příkazu, zákazu, prosby, rady nebo výzvy. Imperativ se tvoří od přítomného kmene slovesa a má pouze tvary pro 2. osobu jednotného a množného čísla a pro 1. osobu množného čísla. Význam imperativu je tedy úzce spjat s komunikací a interakcí mezi lidmi. Využíváme ho v běžné řeči, ale i v psaném projevu, například v kuchařkách, návodech k použití nebo v reklamě. Správné používání imperativu je důležité pro efektivní a zdvořilou komunikaci.

Imperativ v různých jazycích

Imperativ, neboli rozkazovací způsob, je gramatická kategorie slovesa, která vyjadřuje výzvu, příkaz, prosbu nebo zákaz. V různých jazycích se imperativ tvoří a používá odlišně. Například v češtině se imperativ tvoří odtržením koncovky infinitivu a přidáním koncovky -i, -ej, -te, -ěte (např. dělat - dělej, psát - pište). V angličtině se imperativ tvoří shodně s infinitivem bez "to" (např. to write - write). Zajímavé je, že některé jazyky, jako například japonština, mají pro vyjádření zdvořilé prosby odlišné tvary slovesa než pro vyjádření příkazu. To ukazuje, jak moc je gramatická kategorie imperativu propojena s kulturou a společenskými normami daného jazyka. Používání imperativu se v různých jazycích liší i z hlediska zdvořilosti. Zatímco v češtině je běžné používat imperativ i v běžné komunikaci, v jiných jazycích, jako například v angličtině, se imperativ používá spíše v neformálních situacích a v komunikaci s blízkými osobami. V oficiální komunikaci a při oslovování cizích lidí se používají zdvořilejší formy, například modální slovesa.

Stylistické aspekty

Když mluvíme o funkčních stylech, imperativ je fakt zajímavá věc. Není to jen nějaké suché gramatické pravidlo, jak by se mohlo zdát. Různé funkční styly totiž s rozkazovacím způsobem pracují různě - někdy je stylotvorným prvkem, co dodá textu šťávu. No a funkční styly určují, jak moc naléhavě nebo důvěrně imperativ působí. Je to vlastně docela složitý, protože záleží na spoustě věcí - jak to řeknete, jaký slova použijete, v jaký situaci to je, a taky na tom, jaký máte s tím druhým vztah. Právě proto jsou funkční styly tak důležitý pro správný výběr jazykových prostředků.

Vlastnost	Imperativ	Indikativ
Vyjadřuje	Příkaz, prosbu, výzvu	Konstatování, fakt
Osoba	2. osoba (ty, vy), 1. osoba plurálu (my)	Všechny osoby
Čas	Přítomný (s významem budoucnosti)	Přítomný, minulý, budoucí

Zatímco věta "Zavři okno, prosím." vyznívá zdvořile a spíše jako prosba, "Zavři to okno!" už v sobě nese nádech rozkazu a netrpělivosti. Stejný význam pak může nést i zdánlivě neutrální věta "Zavři okno.", a to v závislosti na tónu hlasu mluvčího.

V umělecké literatuře se s imperativem setkáváme poměrně často. Autoři ho využívají k oživení dialogů, k vykreslení charakteru postav, ale i k navození určité atmosféry. Imperativ tak může sloužit jako prostředek pro vyjádření emocí, od radosti a nadšení až po hněv a agresi.

Časté chyby

Při používání imperativu v češtině se často setkáváme s několika typickými chybami. Mluvčí někdy zaměňují tvary pro různé osoby. Například místo "Pojď sem!" řeknou "Pojďte sem!", i když oslovují pouze jednoho člověka. Častým nešvarem je i nesprávné tvoření imperativu u některých sloves, například "jez" místo "jez" nebo "pi" místo "pij". Důležité je pamatovat na to, že tvary imperativu se liší v závislosti na slovesné třídě a čísle. Stejně tak je třeba dbát na správné používání gramatických kategorií. Často se stává, že mluvčí nepoužívají správný pád podstatných jmen a přídavných jmen v závislosti na slovese v imperativu. Například "Dej mi ten knihu!" místo "Dej mi tu knihu!". Tyto zdánlivě drobné chyby mohou ovlivnit srozumitelnost a gramatičnost vašeho projevu.

V českém jazyce hraje imperativ, neboli rozkazovací způsob, klíčovou roli v každodenní komunikaci. Umožňuje nám vyjadřovat prosby, příkazy, rady i zákazy, a to s různou mírou naléhavosti a zdvořilosti. Jeho správné používání je proto nezbytné pro plynulou a bezproblémovou komunikaci. Gramatičnost imperativu je dána jeho specifickým tvarem, který se liší v závislosti na osobě, čísle a rodu slovesa. Porozumění těmto gramatickým kategoriím je zásadní pro tvorbu správného tvaru imperativu a pro jeho pochopení v mluvené i psané formě. Nedostatečná znalost gramatiky imperativu může vést k nedorozuměním a komunikačním bariérám. Proto je důležité věnovat pozornost jeho správnému užívání a osvojit si jeho gramatická pravidla. Jen tak budeme schopni plně využít jeho potenciál v každodenní komunikaci a vyjadřovat se jasně, srozumitelně a zdvořile.